Každý, kdo chodí někam do práce, a nejen že tam chodí, ale také onu práci odvádí, tak činí s vědomím, že za ni nakonec dostane zaplaceno. Tak už to chodí, a není na tom vlastně nic nelogického, protože jiní lidé za plody jeho práce musí platit a on tak má právo z toho také něco mít.

Ovšem je známé, a to už třeba i z děl dávných klasiků komunistické ideologie, že takový zaměstnanec nedostane všechno, co svou prací vytvořil a vydělal. Na takových penězích se totiž ještě před ním kdekdo přiživí. A jemu je tak v zaměstnání obvykle slíbena jenom určitá hrubá mzda, jež uspokojuje jak tohoto zaměstnance, tak i jeho zaměstnavatele.

Ovšem pokud člověk počítá s tím, že dostane ve výplatním termínu zmíněnou slíbenou hrubou mzdu, je stále ještě na omylu. Nedostane ji. A to ne proto, že by si to jeho zaměstnavatel nakonec rozmyslel a část výdělku mu sebral, ale proto, že – jak zaznělo – se stále ještě bavíme jen o hrubé mzdě. A z té dostává zaměstnanec automaticky vždy jen to, co z ní zbude poté, co je mu stržena daň z příjmu a zdravotní a sociální pojištění v náležité výši, a případně poté, co je tu uplatněna některá ze slev na dani, již může dotyčný uplatňovat.

A nechce-li se neznalý člověk dočkat nemilého překvapení, měl by už zkraje vědět, jak se počítá čistá mzda ze zmíněné mzdy hrubé. To aby věděl, kolik že tedy skutečně dostane na ruku, s kolika penězi bude muset vyžít.

A je dobře, že si dotyčný nemusí ani shánět nějakého účetního, který by mu to přepočítal. Ono totiž stačí využít i kalkulačku na internetu, která si s takovým úkolem, jako je přepočítání hrubé mzdy na čistou, poradí. A pak už každý ví, jak na tom reálně bude, a může zvážit, zda se mu to bude vyplácet a zda tedy onu práci přijme. Protože pracovat se sice obvykle musí, ale za nějakou skutečně mizernou almužnu tedy určitě ne.