Stojíte stále ještě v úžasu nad elektrickou žehličkou, která se na povel rozehřeje kdykoliv, aniž byste do ní jako za starých časů museli vkládat žhavé uhlíky nebo ji nechávat nahřát nad ohněm nebo na plotně? Myslím si, že ne. Že ji berete jako naprostou samozřejmost.
Jste užaslí z toho, že otočíte třeba vypínačem u mixéru a tento se roztočí, aniž by tu byl někdo živý, kdo by ho roztáčel?
Připadá vám úžasné, že se na vaše přání kdykoliv rozsvítí lustr nebo jiné elektrické osvětlení?
Ne. To už jako nic divného nebo dokonce úžasného jistě nevnímáte. Už je to tu s námi tak dlouho, že jsme zvyklí. A ani neuvažujeme nad tím, jak je možné, že to funguje. Že nám to pohání jakási síla, kterou není obvykle vidět a která se k nám dostává odkudsi a zase nenávratně mizí. Prostě víme, kam máme zasunout zástrčku a jak zapnout vypínač. A stačí nám to.
Ale navzdory naší lhostejnosti takové elektrospotřebiče zázrakem jsou. A obdivuji lidi, kteří je vynalezli a zkonstruovali a vyrobili. I když samozřejmě docela obdivuji i ty, kdo pro tuto techniku vyrábějí elektřinu a dokážou ji i distribuoval tak, aby nám naprosto vyhovovala a sloužila. Protože mě by nenapadlo, že může většina elektrospotřebičů fungovat tak, jak fungují, že je něco takového možné. Ani bych nepřišel na to, že se dá elektřina vyrábět a vést elektrickým vedením a že se u ní pak dá ovlivňovat napětí spolu s dalšími parametry. Nanejvýš bych dokázal objevit statickou elektřinu, která ale nemá význam, nebo by mě snad napadla žárovky, kterou bych ale nedokázal vyrobit.
Ale naštěstí tu nejsem jenom já. Jsou tu i jiní, důvtipnější lidé, než jsem já. A díky nim máme v oboru elektro skutečně na výběr. Přístrojů, strojů a dalších spotřebičů je tu tolik, že bychom měli žasnout. Ale nežasneme. Protože nám připadají už dávno docela normální.